Ženy v domácnosti. Už jen ta fráze v někom může vyvolat dojem něčeho zastaralého nebo snad méně hodnotného. Ale víte co? Mně to tak nepřipadá. Naopak, být ženou v domácnosti je obrovský kus práce, který často zůstává neviditelný. A přitom má v sobě takovou sílu, péči a lásku, že by si zasloužil medaili. Když se řekne „žena v domácnosti“, někteří si možná představí někoho, kdo má nohy nahoře, popíjí kafíčko a občas zamete kuchyň. Ale realita? To je každodenní maraton. Ráno rozespalé děti, snídaně na stole, hledání ztracených ponožek a připomínání, že si mají vyčistit zuby. Pak rychle nákup, úklid, vaření, praní, někdy i péče o zahradu nebo domácí mazlíčky.
A přitom se najdou chvíle, kdy žena sedne na chvilku na gauč a místo odpočinku přemýšlí, co všechno ještě musí zvládnout. Být ženou v domácnosti neznamená jen starat se o fyzické potřeby rodiny. Je to taky být psychologem, posluchačem, plánovačem a někdy i malým kouzelníkem, který dokáže během pár minut vykouzlit večeři, která chutná všem. Je to o tom vnímat, co vaše blízké těší, co potřebují, a umět jim to dát, aniž byste přitom zapomněly na sebe. A víte co? Já si myslím, že ženy v domácnosti mají takový tajný poklad. Ony totiž často dokážou z obyčejných dní udělat něco krásného. Děti si budou celý život pamatovat vůni jejich bábovky, ten pocit bezpečí, když přijdou domů ze školy, nebo způsob, jakým umějí přeměnit obyčejný oběd v rodinnou událost plnou smíchu.
Samozřejmě, není to jen pohádka. Jsou dny, kdy máte chuť zalézt pod peřinu a prostě vypnout. Kdy vám domácnost připadá jako nekonečný kolotoč, ze kterého není úniku. A to je naprosto v pořádku. Každá z nás má právo si někdy postěžovat, být unavená nebo prostě chtít víc. A proto je důležité, aby si ženy v domácnosti uvědomily, jak moc jsou hodnotné. Že jejich práce má smysl a že mají právo na uznání a hlavně na chvíle, které budou jen jejich.